Ve vesmíru mění neznámá síla pohyb galaxií, čeká nás přepisování kosmologických teorií?

To, že se galaxie a jejich klastry pohybují, je už celkem dlouho známá věc. Už v roce 1929 Edwin Hubble objevil, že se vesmír rozpíná a způsobil tím doslova revoluci v chápání do té doby nekonečného vesmíru, výsledkem byla teorie o velkém třesku a vzniku vesmíru. Další revoluce přišla znovu v roce 1998, kdy vědci objevili, že rozpínání vesmíru není konstantní, ale že rychlost, s jakou se od nás zbytek vesmíru vzdaluje, stále narůstá, to dalo vzniknout konceptu temné energie. Pak přišel rok 2008 a první zmínka o jevu, který by mohl stát za dalším převratem v lidském chápání vesmíru, tím je existence temného proudu, který mění směr celých galaktických kup.

Temný proud (dark flow)

Temný proud (dark flow) s reliktním zářením (pozůstatkem radiace vzniklé krátce po z velkého třesku) na pozadí je zobrazen pohyb shluků galaxií oproštěný od vlivu rozpínání vesmíru. Barevné tečky odlišující vzdálenost od Země, jsou klastry galaxií, které směřují k vyznačené oblasti stejné barvy.



Poprvé tento pohyb zpozoroval v roce 2008 tým vědců vedený Alexanderem Kashlinskym, když studovali pohyb klastrů galaxií s pomocí vesmírné observatoře WMAP. Tato vesmírná sonda NASA měří rozdíly v teplotě ve zbytkové radiaci po velkém třesku (reliktní záření, cosmic microwave background radiation, CMB). Pohyb vesmírných objektů by měl být k tomuto záření relativní, ve stejném směru, po analýze pohybu asi 700 klastrů galaxií ale vědci zjistili, že reálná trajektorie galaktických shluků je složena z pohybu odpovídajícímu rozpínání vesmíru a také dalšího, doposud neidentifikovaného pohybu zcela jiným směrem, k souhvězdí Hydry, nebo od něj.

V březnovém čísle magazínu The Astrophysical Journal Letters vyšla nová studie Kashlinskyho a dašlích vědců, která analyzuje data z 5 let pozorování WMAP, tedy s dvojnásobkem galaktických klastrů, než se kterými pracovala původní studie z roku 2008. Pořád toho ale o tajemném temném proudu víme pramálo. Analýzou téměř 1500 galaktických shluků vědci určili, že se pohybují zhruba po přímce spojující sluneční soustavu a souhvězdí Hydry a Kentaura na jižní obloze. Ze získaných dat však nelze určit kterým směrem po přímce se temný proud pohybuje. 

Co tento pohyb způsobuje zatím vědci neví, proto tento jev nazvali dark flow, neboli temný proud (podobně jako temná hmota a temná energie, jejichž podstata také není známá, jde pouze o teoretické koncepty pokoušející se vysvětlit pozorované chování vesmíru). Měření však ukazují, že vliv temného proudu na hmotu je konstantní, na rozdíl od zrychlování expanze vesmíru.

S existencí temného proudu nepočítá žádná široce přijímaná kosmologická teorie. Aktuální model rozložení hmoty vesmíru jeho existenci neumožňuje, vědci se tedy domnívají, že by jej mohla způsobovat nějaká struktura nacházející se za horizontem pozorovatelného vesmíru. Možností ale také zůstává varianta, že samotný model rozložení hmoty na temnou energii, temnou hmotu a běžnou hmotu není platný. Faktem je, že vědci doposud nemají dostatek informací pro formulování nějaké teorie, která by pohyb galaxií vysvětlovala.

Pro pochopení fenoménu je nutné další zkoumání a pozorování okolního vesmíru. Vědci nyní chtějí analyzovat další galaktické shluky a rozšířit svá pozorování o další data z vesmírné sondy WMAP a přidat k nim také data z evropského Planckova vesmírného teleskopu, který je další z vesmírných sond zkoumajících zbytkové záření po velkém třesku a umožňuje tak detekci pohybu galaktických shluků.

Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Vesmír

Nová metoda měří rozpínání vesmíru pomocí gama záření z hlubokého vesmíru

11. 11. 2019 (novější než zobrazený článek)

Vědci z Clemson University přišli s novou metodou měření rozpínání vesmíru: porovnali útlum gama záření způsobený rozptýleným extragalaktickým světelným pozadím. Výsledkem je hodnota hubblovy konstanty 67,4 km/s/MPc, což je srovnatelné s hodnotami získanými pozorováním reliktního záření po velkém třesku. Přesná hodnota hubblovy konstanty zatím není známá, různými metodami totiž vychází jinak a vědci si tento nesoulad zatím nedokáží vysvětlit.

celý článek

Astronomům se poprvé podařilo zmapovat výskyt vodíku ve vesmíru pomocí detekce fluorovodíku

9. 11. 2019 (novější než zobrazený článek)

Molekulární vodík tvoří 99 % chladných plynů v galaxiích. Znalost jeho polohy vědcům ukazuje regiony, kde se rodí největší množství hvězd, případně, kde je tento potenciál nejvyšší. Jenže chladný vodík není snadné detekovat. Nizozemským astronomům z University of Groningen a Institute for Space Research se nyní podařilo tento problém obejít - vytvořili první mapu rozložení molekul fluorovodíku, podle kterých lze sledovat běžný vodík nepřímo.

celý článek

Jak rychle se rozpíná vesmír? Vědci přišli s novým přístupem pro měření hubblovy konstanty

24. 1. 2019 (novější než zobrazený článek)

Vesmír není statický, neustále se rozpíná, a to stále se zrychlujícím tempem. Zatím však není zcela zřejmé, jak rychlé toto rozpínání vesmíru je. Vědci přišli hned s několika způsoby jak to změřit, vždy jim ale vyjde trošku jiná hodnota. Nově nyní vědci z University of California, Los Angeles přišli s měřením pomocí studia světla ze vzdálených galaxií deformovaného na cestě k nám gravitací jiné galaxie.

celý článek

Mléčná dráha je součástí nově objevené nadkupy galaxií pojmenované Laniakea

5. 9. 2014 (novější než zobrazený článek)

Každý už dnes ví, že Země obíhá Slunce, a to je součástí galaxie, které říkáme Mléčná dráha. Kam ale patří naše domovská galaxie? Patří do skupiny asi třicítky galaxií nazvané Místní skupina galaxií (Local Group), která společně putuje mezigalaktickým prostorem díky vzájemné gravitaci. Díky novým měřením nejen pozice ale také pohybu galaxií v našem okolí se vědcům podařilo identifikovat doposud neznámou skupinu galaxií, která se společně s naší Místní skupinou pohybuje stejným směrem. Jméno této nadkupy galaxií je Laniakea.

celý článek

Dlouhodobé mapování vesmíru Sloan Digital Sky Survey vstupuje do další fáze

27. 7. 2014 (novější než zobrazený článek)

V červenci začala čtvrtá fáze programu Sloan Digital Sky Survey (SDSS), která má za cíl zmapovat hvězdy a galaxie ve vesmíru do jedné obří databáze. Čtvrtá fáze rozšiřuje záběr na oblasti, které dříve nebyly součástí zkoumání v rámci tohoto mapování. Díky rozsáhlejší databázi budou moci vědci po celém světě volně využívat mapu s pozicemi známých hvězdných objektů. Jen za posledních 14 bylo díky SSDS učiněno několik objevů a posunuto vědění o vesmíru o dobrý kus dopředu.

celý článek

Seznamte se s plánovanou největší rentgenovou observatoří ve vesmíru: ATHENA

18. 7. 2014 (novější než zobrazený článek)

27. června vybrala ESA misi ATHENA mezi tři hlavní vědecké mise pro další desetiletí. ATHENA (Advanced Telescope for High ENergy Astrophysics) bude sestávat ze dvou velkých teleskopů a její základnou bude lagrangeův bod L2, systému Země-Slunce, ze kterého lze bez rušení pozorovat hluboký vesmír. Cílem této nové rentgenové observatoře bude pozorovat černé díry a jiné extrémně energetické objekty. Kromě toho bude také zkoumat strukturu vesmíru a jeho evoluci. Plánovaný start mise ATHENA je v roce 2028.

celý článek

Vědci s pomocí nové mapy vesmíru zkoumají první galaxie a vznik prvních černých děr

10. 6. 2013 (novější než zobrazený článek)

Porovnáním infračervených a rentgenových pozorování stejné části oblohy se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo získat důkaz o existenci množství černých děr už v raném stádiu vývoje vesmíru. Data z infračerveného teleskopu Spitzer a rentgenové observatoře Chandra posloužila jako základ nově vzniklé mapy oblasti označované jako Extended Groth Strip. Astronomové zjistili, že 20 % infračervených zdrojů je společných s těmi rentgenovými, za kterými mají stát černé díry.

celý článek