Nejnovější zprávy z kategorie

Gravitační vlny

Gravitační vlny jsou nerovnosti v časoprostoru způsobené interakcí extrémně hmotných těles jako jsou neutronové hvězdy nebo černé díry. Při srážce těchto objektů dochází k deformaci časoprostoru, která se šíří vesmírem a je detekovatelná extrémně citlivými přístroji na Zemi. Díky tomuto efektu mohou vědci zkoumat vzdálené černé díry i bez detekce elektromagnetické radiace (světlo, rádiové vlny, rentgen,...).
  • První detekce gravitačních vln: 14. září 2015 (publikováno v únoru 2016)
  • Počet detekcí: 15 potvrzených do srpna 2019 (a k tomu desítky dalších detekcí s menší mírou jistoty)
  • Detektory: LIGO, VIRGO

Za vznikem jediné známé černé díry střední velikosti by mohla být kolize exotických bosonových hvězd

Za vznikem jediné známé černé díry střední velikosti by mohla být kolize exotických bosonových hvězd

25. února 2021 Podle mezinárodního týmu vědců by za událostí, ve které vznikly gravitační vlny GW190521, mohla ve skutečnosti být kolize bosonových hvězd. Tato kategorie hvězd zatím nebyla nikdy pozorována a existuje pouze v teoriích. Ke svému závěru vědci došli na základě počítačových simulací kolizí bosonových hvězd, které se nápadně podobají detekovanému signálu detektory gravitačních vln LIGO a Virgo.

Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku

Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku

13. ledna 2021 Prostřednictvím sítě International Pulsar Timing Array (IPTA) vědci z celého světa pátrají po gravitačních vlnách, které jsou ozvěnou velkého třesku. Podle teorie by takové gravitační vlny měly vytvářet šum na pozadí, který prostupuje celým vesmírem.

Jak rychle se rozpíná vesmír? Výpočet z gravitačních vln vychází pomalejší než u jiných metod

Jak rychle se rozpíná vesmír? Výpočet z gravitačních vln vychází pomalejší než u jiných metod

23. prosince 2020 Vědci zkombinovali měření gravitačních vln, které vznikly kolizí neutronových hvězd, s elektromagnetickým zářením z těchto událostí. Výsledkem jejich výzkumu je nový odhad pro rychlost rozpínání vesmíru. Tzv. hubblova konstanta, která rozpínání vesmíru popisuje, jim vyšla 66 km/s/Mpc, což je méně než vychází například z pozorování reliktního záření, u kterého vychází hodnota hubblovy konstanty mezi 67 a 70 km/s/Mpc.

Dvojice teleskopů GECAM bude v gama záření zkoumat události, ve kterých vznikají gravitační vlny

Dvojice teleskopů GECAM bude v gama záření zkoumat události, ve kterých vznikají gravitační vlny

13. prosince 2020 Čínské centrum pro vesmírnou vědu (National Space Science Center) ve čtvrtek vyslalo na oběžnou dráhu dvojici stejných teleskopů GECAM (Gravitational Wave High-energy Electromagnetic Counterpart All-sky Monitor). Jak už název napovídá, jejich úkolem bude hledání elektromagnetických projevů událostí, ve kterých vznikají gravitační vlny. Lidstvo zatím zná pouze jednu takovou událost - kolize neutronových hvězd.

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.

Naše místo ve vesmíru

Naše místo ve vesmíru, díl 3: Okolí deseti světelných let (update 2018)

V okolí sluneční soustavy se nachází mezihvězdné vakuum, rozsáhlý prostor, který je plný ničeho. Přesto v něm najdeme několik smítek, která září na naší noční obloze a která vědce nesmírně zajímají, jde totiž o nejbližší hvězdy, sousedy našeho Slunce. V následujícím díle našeho seriálu Naše místo ve vesmíru prozkoumáme hvězdy, které se nachází v bublině s poloměrem deset světelných let a středem v naší hvězdě.

Související kategorie zpráv
Další zprávy

Gravitační vlny lidstvu odhalily první černou díru střední velikosti, vznikla kolizí menších černých děr

4. 9. 2020 Vědcům se podařilo detekovat zatím nejmasivnější černou díru prostřednictvím gravitačních vln. Má hmotnost 142 Sluncí a vznikla při kolizi dvou menších černých děr. Jedná se o zatím nejtěžší známou černou díru v této kategorii. Podle nové studie v magazínu Physical Review Letters and

Kolem jedné z nejmasivnějších známých černých děr obíhá ještě jedna menší - vědci ukázali jak kolem sebe tančí

30. 4. 2020 Astronomům se podařilo podrobně zmapovat vzájemný pohyb dvou supermasivních černých děr. V nesourodém páru extrémně masivní černé díry a menšího partnera dochází ke zdánlivě nepravidelným zábleskům detekovatelným ze Země. Nové simulace ukazují, že jde o krásnou synchronizaci pohybu dvou

Gravitační vlny odhalily vzácnou kolizi lehké a těžké černé díry

20. 4. 2020 Jedny z gravitačních vln zachycených v loňském roce byly podle vědců vytvořeny dosud nejrozdílnějším párem černých děr: jedna z nich byla třikrát masivnější než druhá. Tento rozdíl způsobil vznik gravitačních vln s hned několika frekvencemi.

Vědci možná objevili důkaz existence hawkingovy radiace, která jako jediná dokáže uniknout z černé díry

10. 2. 2020 Astronomové zkoumající data z první známé kolize neutronových hvězd z roku 2017 objevili náznaky ozvěn, které podle nich naznačují existenci hawkingovy radiace vycházející z výsledného objektu. Tato radiace je podle teorie jediná, která by mohla unikat z černé díry a jejím prostřednictvím by

Observatoře v USA a Evropě zachytily výjimečně krátkou gravitační vlnu - vědci neví, co ji mohlo způsobit

24. 1. 2020 14. ledna astronomové zachytili gravitační vlnu, jakou dosud neviděli: trvala pouhý zlomek sekundy. Od ostatních detekcí se tím liší a vědci zatím neví proč. Je pravděpodobné, že tato detekovaná deformace prostoru má zcela jiného původce než kolizi černých děr nebo neutronových hvězd, které

Detektor gravitačních vln zachytil v loňském roce druhou kolizi neutronových hvězd

6. 1. 2020 Detektor LIGO zachytil gravitační vlnu, která zřejmě vznikla při kolizi dvou neutronových hvězd. Na rozdíl od první takové detekce z roku 2017 se však nepodařilo určit odkud přesně vlna přišla a nebyl pozorovaný ani záblesk v elektromagnetickém záření.

Během dvou let ve vesmíru dostala družice LISA Pathfinder 54 zásahů od mikrometeoritů

1. 12. 2019 Mise LISA Pathfinder měla mezi lety 2015-2017 prokázat fungování konceptu na detekci gravitačních vln ve vesmíru. Aby sonda dosáhla vyžadované citlivosti, musela udržovat přesnou pozici a orientaci. Sebemenší odchylka tedy byla pomocí trysek ihned korigována. Vědci nyní podrobně zanalyzovali všechny